Povinně zavřeno

·         Základní argument je prostý, být zaměstnancem obchodu by se nemělo rovnat obětovat svému zaměstnání tělo i duši. Prodavačky a skladníci jsou lidé, co mají své životy mimo práci, mají rodiny, přátele, a určitě není v pořádku, když nemohou ve sváteční dny být se svými blízkými, protože zákazník prostě musí mít možnost koupit na Štědrý den v pět odpoledne „zapomenutý“ dárek pro tchyni.

Zaměstnanci obchodů už tak mají před velkými svátky dost stresů, protože každý se chce předzásobit, aby do obchodu nemusel. Není proto spravedlivé jim tyto dny ještě komplikovat tím, že je pod hrozbou vyhazovu naženeme do práce. Opakuji, nemluvíme zde o nějakých krizových službách typu hasičů a police, které musí být v provozu neustále, ale o tom, jestli si pětadvacátého prosince ráno koupíme čerstvý rohlík. Většina z nás by to ten den bez svého křupavého rohlíčku vydržela.

·         Je ale správné, že stát nařizuje obchodům, kdy mají a nemají mít otevřeno? Koneckonců, najdou se i zaměstnanci, kteří by v takový den do práce klidně šli. Ne každý má to štěstí, že má svátky s kým trávit, někdo je neslaví z náboženských důvodů nebo prostě proto, že mu to připadá zbytečné. Tito lidé by rádi šli do práce a něco si vydělali, zejména vzhledem k tomu, že platy v obchodech nejsou kdovíjaké, ale místo toho musí povinně zůstat doma. Nebylo by lepší, kdyby tady byla šance, že do práce mohou jít, budou-li si to sami přát?

Mohlo by to fungovat třeba tak, že obchody nemají nárok nikoho do toho, aby do práce přišel, nutit, ale mohou vypsat dobrovolné směny, a pokud je dokáží zaplnit, mohou otevřít. Nejhorší, co se obchodům může stát je, že neotevřou. Možná budou muset motivovat své pracovníky vyššími platy, ale zase mají naději, že se jim podaří otevřít jejich brány i ve dnech, kdy by jim to jinak zákon striktně zakazoval.